Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návod na péči o kocoura Prchlíka

Kocour Prchlík utekl hrobníkovi z lopaty, a to hned několikrát. S pomocí skvělých kočkomilných lidí se podařilo uhradit část nákladů spojených s nákladnou operací a hospitalizací, která byla nutná. Jak bylo řečeno již v původním článku, kocour je již stabilizovaný, dvakrát vakcinovaný a kastrovaný. Povahově výjimečný a hledá nový domov. Co péče o něj obnáší?

Charakteristika kocoura Prchlíka

Prchlík je velice distingovaný a rozumný kocour. Tráví celý den sám v pokoji, kde s ním spím. Má k dispozici dvě okna, kde může sedět a sledovat dění na zahradě. Jakmile přijdu do pokoje a jdu si lehnout, tak si na mne vyskočí a spíme spolu. Obvykle leží na mé hrudi, či boku na rameni. Mnohdy ho držím za pacičku, on si pak na mou ruku položí hlavu. Já spím klidně, takže se mnohdy ráno probudím a ještě na mně leží. Jestli tam byl celou noc, to nevím. Ale jinak spí různě, na křesle, na gauči nebo tam je až po okraj zastlaná dětská postýlka a nahoře on leží – má odtamtud rozhled.

Chodím spát tak kolem půlnoci a ve všední dny vstávám v 5 hod. Rád si hraje, mnohdy se s ním trošku honím kolem křesla, kde za ním má různé schovávačky. Miluje podrbání na zádech mezi lopatkami a na krku na všech stranách. Nevím, jestli je to tím zraněním, ale nevzpomínám si, že bych ho viděla, že by seděl na zadku a některou zadní nohou se drbal, jak to dělávají ostatní kočky. Nevím, třeba jsem si toho jen nikdy nevšimla. Proto má rád to podrbání. Svoji náklonnost mi dává najevo tím, že když u mne leží, tak mi občas „okusuje“ prstíky, jen tak zlehka a zlehka si je přichycuje drápky. Ale když už je v ráži, tak dokáže zatnout - stačí na něj syknout či zvýšit hlas, to se pak zarazí a odskočí a jde pryč. Ale za chvilku je zpět a dělá, jakoby nic.

Jak se mazlí a jak si s ním hrát

Nemá moc rád důvěrnosti – musí se počkat, až on přijde. Není to takové, že bych si ho vzala do postele, položila vedle sebe a leželi jsme tam, on vydrží chvilku, co ho držím, ale jakmile pustím sevření, odskočí a jde si po svém. Pak ho zavolám, přijde a vyskočí si na mne, uvelebí se, funí mi do obličeje a je spokojený. Nemá rád podrbání na bříšku, to se brání. Miluje hlazení a drbání na krku. Na jméno slyší. Je to hodný, milý kocour, je velice rozumný, ale není vyloženě tahací. Na klíně vydrží sedět, jen když ho chci drbat na hřbetu - přední nohy má opřené o mou nastavenou ruku (sedí – jakoby panáčkoval), a to ho mohu dlouho drbat na těch zádech a krku. To se mu moc líbí. Když přivírá oči, má čertovský, až magický pohled, že by se mohl člověk až leknout. Je to pan kocour.

Plyšové hračky jsem pokapala kozlíkovými kapkami, aby mu voněly, pak s nimi dělá divy – ale hlavně, že se rozhýbe (je to prospěšné pro funkci střev). Také tyčka se šňůrkou a na konci s bambulkou je pro něj zábavná honička. Prostě chce to si s ním občas hrát. Jinak vydrží celý den sám v pokoji, občas ho slyším zamňoukat, když jdu nahoru a on slyší, že někdo jde – když otevřu dveře, samozřejmě hned vyběhne ven, proběhne nahoře pokoje – občas zaběhne po schodech dolu, ale tam narazí na naše kočky domácí, ale moc si jich nevšímá, je spíš zvědavý – to náš kocour na něj začne civět a pak vrčet - co to je tu za další černou kočku.

Když Prchlík uvidí naše velké psy, tak okamžitě se otočí a běží zpět nahoru po schodech a chvilku se honíme z pokoje do pokoje, než se mi podaří ho zahnat zpět do „jeho komnaty“.

Když jsou u nás vnoučata a spí se mnou v pokoji – spím s nimi – mám tam dvoupostel, nikdy k nim nechodil si v noci lehat, jen občas si ke mně vyskočil, zjistil, že v posteli nejsem sama a šel pryč – občas i přes den, kdy si tam třeba hráli- dělají si u mne bunkry z látek a šátků a pod., tak si zaleze na své místo a jen je pozoruje. Nezapojuje se. Mnohdy má člověk pocit, že tam vůbec není a lekla jsem se, že někam utekl, ale když jsem zavolala, tak pak odněkud vylezl, byl jenom schovaný.

Zkoumání trusu – vychytávky

Ráno vstávám v 5,00 hod., cca do 6,00 hod. dostává snídani. Odpolední, spíš večerní, jídlo dostává kolem 18 hod. Ráno i večer pravidelně – je to nutné - probírám stelivo, kontroluji, jak je na tom se stolicí. Denně by měl něco vykadit, někdy udělá tuto potřebu ráno, někdy je to tam až večer. V každém případě sleduji, co vyprodukoval. Jakmile to hodím do igelitového pytlíku, stisknutím zjišťuji, jak je to tuhé. Pokud vykadí „tlustší žížalu“, která je na omak „gumová“, je to v pořádku. Jakmile zjistím, že kadí v bobcích a jsou tvrdší, přidám do dalšího jídla více vloček a vlákniny, ale né zas tak, aby to byla samá vločka – spíš to různě přikombinuji - přidám kousíček (asi tak jako je nehet palce) nerozpuštěného másla, to mu chutná, případně mám v mrazáku několik malých balíčků jater (jedno jakých) a nechám rozmrazit a rozmatlám je a přimíchám buď syrová do jídla, jindy je spařím horkou vodou (když spařuji na začátku ty vločky), ono to chytí takovou vůni. Nebo přikápnu více olivového oleje.

Když i druhý den je tuhý bobek (není žížala), příp. není žádný bobek, hned do dalšího jídla přidám trochu projímadla (cca 1 - 2 ml). Obvykle ale dělám to, že ho čapnu a malinkou stříkačkou stříknu rovnou do tlamičky. Je to lepkavé a sladké.

Příprava jídla pro Prchlíka

Není to žádná věda, jen je to takový obřad:

  1. Nejprve je nutné spařit lžičku(lžíci) vloček trochou horké vody (jemné vločky s vlákninou, ale dávala jsem ze začátku obyčejné, než jsem přišla na tyto), pak přidat konzervu – si tak jednu třetinu z 400g. konzervy (příp. maso vařené či syrové, rybu vař. či syrovou a pod.) – ale nepřehánět to – aby moc neztloustl = zátěž na zadní nohy. Když je vařené maso či kuřecí stehna, dávám mu to, co obvykle nedávám ostatním kočkám – mastnější polévku, kousek tlustého od masa a kůžičky z kuřecích stehen – ty mu tam naopak přidávám, aby se dobře vykadil.
  2. Dále je do jídla nutné přidávat trochu čisté vlákniny – cca 1/3 lžičky, příp. trochu těch jater nebo trochu oleje. Prostě může to, co jiným kočkám způsobuje řídkou stolici – u něj se o ni naopak snažíme. Proto mu do další misky dávám bílý tučný jogurt, tučný tvaroh, rozmíchaný se syrovým vajíčkem, příp. i klasické krabicové tučné mléko (on to vždy hned nesní, mnohdy až druhý či třetí den, pokud ne, tak dám pak nové).

Fotonávod


Lžička ovesných vloček


Vločky přelité horkou vodou


Pár lžic konzervy zamícháme s vločkami...


... a přidáme půl lžičky psyllia


Výsledkem je výživná polévka, která dělá Prchlíkovi dobře

Zkrátka se snažím mu podávat stravu takovou, aby měl stolici měkčí a šlo to z něj zlehka, neboť má ty cesty zúžené. Daří se mi to tak již cca přes dva měsíce. Když dříve začal mít problém s vytlačením stolice – přestal úplně jíst a stále chodil na stelivo a snažil se tlačit, ale nic nešlo. Tak jsem zjistila, že je „zabetonovaný“ a musela jsem s ním hned k doktorce, kde mu – bohužel strkala prst do zadku a snažila se tam prstem uvolnit ten špunt. On sice kňukne, ale je to pašák – i tak ho ale musím držet za kůži za hlavou a držet přední packy, a je pak vidět, jak se snaží a jak spolupracuje a tlačí. Pak mu dala klystýr, ale to neznamená, že z něj hned vylítla nějaká tekutá salagvarda – to se jen pak po určité době normálně vykadil do záchodku (a to jsem mu ještě pro jistotu radši šoupla trochu toho projímadla rovnou do tlamičky – 1 - 2 ml).

Možná to zní složitě, ale opravdu jde jen o zvyk – spařit, přidat, zamíchat – udělat jídlo spíš tekutější – on totiž moc nepije, takže nesolené vývary jsou výhodou. A hlavně denně kontrolovat, co vykadil.

 

No a samozřejmě – žádné suché granule, to by se nám zabetonoval hned. Možná, kdyby byly zalité dobrým vývarem s trochou mastných ok, nechaly se nabobtnat, aby to pak měl jako polévku s měkkými knedlíčky, tak možná, ale nikdy jsem to nezkoušela a nevím, zda by to jedl. Je možné mu dát třeba kousek kočičí tyčky, 2-3 kousky nějaké takové té kočičí mňamky, křupky – je to normální kočka a také má své chutě, a tak je dobré mu občas něco dopřát. Ale stále hlídat, co vykadí a podle toho přizpůsobovat stravu. Protože jezdit s ním pak na veterinu a nechat mu strkat prst do zadku, kde to má navíc zúžené - to není pro něj žádná slast, tak je lepší věnovat pozornost tomu jídlu a stolici.

Tak snad jsem na nic nezapomněla. Ale mohu kdykoliv poradit, stačí zavolat nebo napsat email.

 
 

 


Poslední fotografie


Facebook


Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 28692
Měsíc: 2539
Den: 95