Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mourina Tetina z Tetína

Při přebíhání v obci se potkala s autem a zůstala ležet před cizím domem. Svému „sběrači raněných“ procvakala ruku jak lístek na vlak. Je mourovatá, úplně obyčejná a zdá se, že nikomu neschází. Má sešroubovanou nohu a zatím u nás srůstá. Co bude dál? Kočka pracovně pojmenovaná Tetina je „prachobyčejná“ vesnická moura z Tetína. Z lidí má strach a žila nejspíš normálním životem myšilovné kočky, než si to asi špatně vyměřila a potkala se s autem. Snad spěchala za koťaty, která zjevně ještě trochu kojila, snad jí nebylo dobře (měla zánět dělohy), nebo to prostě jen tentokrát neodhadla. Zůstala ležet na parkovacím stání. Podle pána, co ji tam nechtěl nechat jen tak ležet před domem a volal nám, se za poslední hodinu pohnula o metr a půl a má vytřeštěné oči. A já osoba zpozdilá (mentálně i časově - byla jsem ještě v Praze), jsem tam poslala „drahého polovičku“. Poslední námi pronesené věty byly (napůl v legraci) „Nenech se pokousat“ a „Nemám to v plánu“. Pod dojmem mého líčení předpokládal polomrtvé zvíře s úrazem hlavy. Vzal si tedy frajersky jen látkovou přepravku (spěchal, měl v autě dvě spící děti) a vyrazil pro kočku. S komentářem „jsem si myslel, že jí polomrtvou nahrábnu lopatou do přenosky a pak se na ni budeme smutně dívat.“ Kočka se mu za tuhle vtipnou průpovídku, jíž muž čas od času děsí útlocitné nálezkyně, dost důrazně pomstila. Jakmile pochopila, že ji hodlá někam přemísťovat, osolila ho a prchala. Jenže přes všechny kecy o lopatě mu nebylo jedno, že kočka mizí a nohu vleče za sebou. Druhý pokus, důkladné pokousání a kočičí útěk do křoví nad svahem. S vlající nohou se zaklínila v jakési přízemní rozsoše švestky a tam vyšel třetí pokus. Doma mě tedy čekala syčící a sekající mourovaná potvora s nestejně reagujícími zorničkami, věštícími problém, a evidentně zlomenou nohou, A také lehce otřesený pán domu s velmi oteklou rukou, kterému se zjevně nevyhnou celková antibiotika. Teď, po pár týdnech, už je ruka skoro v pořádku a kočka už se také tváří nepatrně lépe. Druhý den na veterině, kam jsme se vmáčkli mezi objednané, bylo nutné mourinu přispat, „na živo“ by z nás udělala nudličky do číny. Prohlídka a RTG snímek ukázaly dislokovanou (kosti hnuté ze svého místa) tříštivou zlomeninu stehenní kosti a polámanou pánev (pro zájemce je možno kouknout se na snímky). Neurologii nebylo možné v sedaci řešit a jinak jsme na ní krom trochy divného “ukydnutí“ pod ocasem neshledali dalších závad. Zuby bez chyby ukazovaly na cca roční zvíře, měla mléko a trochu ocucané cecíky, pár klíšťat. Mladá kočka, život před sebou. Plachá, nejspíš bez majitele ochotného do ní investovat, obyčejná mourina. Dostali jsme se na mnou „oblíbený“ výběr - nákladná operace, nebo utracení. Spřátelený chirurg neměl dostatečně malou destičku na vyspravení pánve, a tak jsme stejně jako loni s Prchlíkem i teď s Tetinou skončili u doktora Ošmery na I-VETu. Svižně, aby transport zvládla ještě zklidněná a se snímky z naší veteriny poslanými za námi. A na něj jsme naložili i rozhodnutí o její další existenci, za našich obvyklých podmínek. Ty jsou celkem jasně dané. Kočka může trvale kulhat, mít mírné pohybové obtíže (do toho spadá i kočka chodící po amputaci o třech), nesmí mít trvalé bolesti a nesmí být inkontinentní nebo samostatného vyměšování neschopná. Asi to zní tvrdě, ale kočka neschopná ovládat vyměšování dožívá téměř vždy možná dlouhý, ale smutný život v nějaké kleci v útulku či depozitu. Kulhající kočka se se svým handicapem obvykle dobře srovná, stejně jako kočka trojnožka. Ubytovali ji v boxu na hospitalizaci a druhý den operovali. Tetina se nám vrátila za několik dní, nohu sešroubovanou, pánev ponechanou, ať sroste sama. Dilema stran kastrace vyřešil pan doktor za nás. Když se akutně operuje nekastrované zvíře, je vždy třeba zvážit, zda se pokusit kastrovat při zákroku, či ne. Pro mluví využití jedné narkózy, u kocoura to, že si ho v rekonvalescenci vůbec bude ochoten někdo vzít domů (nekastráti smrdí), u kočky možnost, že bude čerstvě nakrytá. Proti je prodloužení narkózy, další operační rána a zátěž pro zvíře. Většinou se kocour kastruje a u kočky se čeká. Ale ukázalo se, že ono výše zmiňované „ukydnutí“ bylo z rodidel a kočka měla zánět dělohy. Takže nebylo o čem diskutovat a Tetina zvládla i kastraci. Vrátila se nám se slušivým límcem a v bojovné náladě. Límec servala přes hlavu šestý den a podávání antibiotik se stalo adrenalinovým sportem. Ale po prvních pár váhavých dnech se rozjedla a zlikvidovala mi zásobu kotěcích Hill´s konzerviček do poslední. Dva týdny jsme krmili jen „mokrým“ krmením. Teď žere i granule (rozmazlujeme jí kotěcím RC), ale preferuje paštiky. A už je ochotná přiblížit se k misce dřív, než odejdu od klece pryč, což je pokrok. Tak jako kdysi králík, i ona teď bydlí „na mrazáku“, v dlouhé nízké králičí kleci, má totiž pohybový klid, nesmí skákat. Zatím tiše srůstá. Udělala jsem pokus (slabší žaludky prominou), a když naše domácí kočky donesly zakousnutou myšici, nabídla jsem ji Tetině (s vědomím, že ji stejně budu odčervovat). Granule zůstaly skoro všechny, myšice do rána zmizela. Tahle kočka ví moc dobře, že myši jsou k jídlu. Už tak tři dny byla viděna na všech čtyřech v nějaké normálnější poloze, než ležíc v na bok otevřené krabici s nohou před sebou. A včerejší pokrok je tázavé „miauu“ z klece namísto obligátního „sssss“. A používá nočník. Čeká nás ještě hodně nejasného. Budou se muset destička a šrouby časem vyndat? Pokud ano, kolik měsíců ji budeme muset držet zavřenou? Najde se nějaký dočasný depozit? Bude chodit dobře, nebo kulhat? Sroste správně pánev? Bude se muset na kontrolu zase přispávat? Nevíme. A čekáme. Je nám jasné, že v konkurenci mazlivých či hezkých, také zraněných a potřebných, naše obyčejná a navíc ještě kousavá mourina úplně zanikne. Ale pokud by byl ochoten někdo přispět na její náklady na operaci (necelých patnáct tisíc), poskytnout jí dočasný azyl či do budoucna trvalé bydliště, bude vítán. Účet má číslo 2801108301 / 2010, je transparentní a dar je odečitatelný ze základu daně.