Bandyho koťata
Členem mníšeckého depozita je už dva roky pes Bandy. Návštěvníci z něj mívají smíšené pocity. Někdo má legraci z jeho vášnivých objetí, někdo je pohoršen jeho nekázní, znalci loveckých plemen ocení svobodomyslnost, děti se ho občas bojí. Ať k němu lidé přistupují jakkoliv, Bandy je miluje a dovolí jim skoro všechno. Tedy jen do okamžiku, než donesu malá kotěcí mimina. V ten moment se z Bandyho stává mámatáta na plný úvazek a vstup do blízkosti vrnících a vřískajících chlupáčů je dovolen pouze pár lidem a i to jen v jeho doprovodu a za jeho dohledu. Návštěvy se prostě nekonají.
I tento týden se Bandy automaticky chopil svého úkolu. Nejprve si děti spočítal, aby se mu žádné nezatoulalo. Pak zkontroloval a odsouhlasil příbytek. Následovala už jen rutina - krmení, hygiena, procházka, hygiena a spánek. Bandy zvládá všechno, kromě přípravy kotěcího mléka... tedy zatím. Je zvláštní, že bezpečně pozná, když mají mimina hlad a kdy křičí z jiného důvodu. Taky sleduje hru a pokud se koťata ocitnou třeba na kraji pohovky, okamžitě je postrčí zpět. Umí je i opatrně přenést ( to má ale zakázáno, protože si je nosil do svého pelíšku). Přestože od mimin odhání vždy všechny kočky, letos udělal čestnou výjimku - své třínohé přítelkyni Hope dovoluje, aby jej v péči o koťata občas zastoupila.
A tak tři prckové mají opět mámu i tátu a jsou zase rodina.
