Na jednom z námi monitorovaných míst se v průběhu září 2017 objevilo několik koťat. Byla plachá, chytit se nenechala. A byla také dost vyhublá a bez mámy. Takže hlavní úkol naší dobrovolnice zněl – ochočit krmením a následně odchytit. Uběhlo září a pokrok byl jen malý. Takže když jednoho dne přišla krmit a všechna koťata ležela v bedně a nechala se jen tak chovat, bylo jasné, že je něco špatně. Druhý den byla jedna z kočiček v bedně mrtvá a další téměř. Ta s těžkou infekcí putovala na veterinu a do naší karantény. Zachránit se ji ale nepodařilo. Další den přivezli všechna ostatní nemocná koťata – Čendu, Vendu, Kryštofa a Alfonse. Asi byli silnější než sestřičky, protože všichni kluci svůj boj o život vyhráli.

Postupně si všichni našli nové domovy. Tedy až na Alfonse.

U něj se projevily důsledky těžké nemoci. Zůstal oslabený, téměř mu nefungoval imunitní systém, takže pokud v okruhu dvou kilometrů letěl bacil, Alfi ho vzápětí měl… Také termoregulaci měl na úrovni třítýdenního kotěte. Proto začal nosit své pověstné svetříky. Jedna infekce střídala druhou a trefit se s odčervením a očkováním do krátké pauzy, kdy nebyl nemocný nebo po nemoci, bylo umění. A co pak kastrace…  to byla zkouška pro všechny zúčastněné – Alfíkem počínaje, přes naši paní veterinářku až po depozitní tetu.

Nakonec ale vše dobře dopadlo a Alfons může vykročit do nového života.

Je stále choulostivý, zdravotně trvale oslabený, s chronickou rýmou. Jinak je velmi, ale opravdu velmi mazlivý. Rád se koupe, češe a prostě je opečováván. Miluje společnost všech lidí i zvířat. Bohužel vůbec není schopen vyhodnotit, jestli mu odněkud nehrozí nějaké nebezpečí. Bezmezně věří lidem, že ho prostě ochrání a zachrání. Tak je třeba myslet na okna, dveře, sousedovic kočkožravého psa nebo na plotnu prostě za něj. Alfík sám nemyslí. Pokud by byl člověk, přirovnala bych ho ke slečnám, kterým se nelichotivě říká Barbie – pluje radostně životem, pokud podá myšlenkový výkon, překvapí, pokud ne, každý to omluví. Jejich úkolem je zřejmě zdobit Zeměkouli