Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zoubek v novém domově

Černý kocour Zoubek je jedním z koťat, která jsme přijali do péče v létě 2017. Depozita tou dobou praskala ve švech, jak už to tak v létě bývá, koťat byly všude mraky - všude, jenom ne v našem václavickém depozitu (tam byly mraky tvořené pouze dospělými kočkami). A tak jsme se rozhodli vypomoci Kateřině, která se stará o kočky na jihu Moravy, a převzali jsme do péče čtyři koťata.

Zatímco Pučík a Bastien byli kluci krásní, milí a přítulní, Zoubek a Eliška byli poněkud odtažití. Eliška záhy přišla na to, že od lidí se dají čekat i pěkné věci, Zoubek byl ve své plachosti dosti důsledný. A tak v depozitu plynuly dny a týdny, koťata a kočka se stěhovali do nových domovů, a Zoubek stále seděl v kočkárně, schovaný v pelechu, a když přišel někdo cizí, zavrtaný pod pelechem či zalezlý v boudičce, aby z něj vetřelec neviděl ani chlup. 

 

Půl roku po svém příjezdu z Moravy byl pořád plachý - nikoliv agresivní - ale přesto nijak atraktivní partie. Všichni při jeho kamarádi už byli dávno v nových domovech. Pak mne osvítila spásná myšlenka - vybavila jsem si kamarádku, které se moc líbil můj kocour, který je černý a plachý, prostě takový 8letý Zoubek. Možná byla jenom zdvořilá a kocoura pochválila - to se jí ale stalo osudným, protože nabídce "máme tu jednoho parádního černého kocoura, je vakcinovaný a kastrovaný, sice trochu plachý, ale to ti nebude vadit, protože na mazlení ode mne už jednu kočku máš, co ty na to" prostě nedokázala odolat. 

Zoubkovi byl v novém domově určen pokoj, v němž bude mít klid od dětí, kde se zabydlí, a po měsíci mu bude představen zbytek domku a za dalších 14 dní zahrada. Zda bude pobývat hlavně venku, nebo vevntiř, to bude na jeho volbě. 

Vzhledem k tomu, že kamarádka nehlásila s kocourem žádnou nespokojenost (počůranou sedačku či tak něco), nijak jsem se nevyptávala, dle hesla "když něco funguje, hlavně se v tom nevrtej."

 

Až teď, čtyři měsíce po přestěhování, mi přistál v mobilu dotaz na kocoura. Prý má reakci na protiklíšťový obojek. Hrklo ve mně. Kocour je plachý, jak mu zvládli nandat obojek? Kolik lidí na to bylo potřeba? Na to - a na to reakci na krku na obojek - se budu muset zajet podívat.

Cesta to byla trnitá a většinou do kopce, jak už to tak v horách bývá, nicméně v cíli nás čekal nejenom čerstvě upečený koláč, ale také pěkný černý kocourek, který přiběhnul na zavolání. Na "cizí" se netvářil zrovna nadšeně, ale k osvojitelce se lísal, nechal se mazlit a nosit v náručí. Dokonce prý každé ráno trvá na nejméně 10minutovém mazlení, které musí předcházet snídani. Valili jsme bulvy :-)

 

U šálku kávy a výše zmíněného koláče jsme dumali nad tím, jak je možné, že zvíře radikálně změní své chování, když se z provizoria v depozitu přestěhuje do stálého domova. Zažili jsme to už poněkolikáté - kočka, kterou jsme z depozita dávali s tím, že se možná ochočí a možná ne, ať jsou osvojitelé připravení na to, že zvykání bude dlouhé a kočka si možná nikdy nepřijde pro pohlazení, v novém domově zastříhá ušima "tady se mi líbí, tady bude bydlet" a v průběhu dvou týdnů udělá obrovský pokrok. Ehm, stříbrný kocour Wiki, kterého jsme umísťovali jako nevyléčitelného plašana a zdatného myšilova, se v novém domově projevil jako přítulný trouba, který má z myší zřejmě strach, a proto raději neopouští pohodlí obývacího pokoje. Nebo Karlík, smutná postavička, které byste dali korunu na bonbon, se v novém domově projevil jako zdatný a velmi energický šéf lidské i zvířecí smečky. 

Ať je to jak chce, děkujeme osvojitelům našich zvířat, že se o ně pěkně starají a mají s nimi trpělivost. A třeba koupí pastičky na myši, když se z plaché kočky venkovní vyloupne postelový mazlíček :-)

 
 

 


Poslední fotografie


Facebook


Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 29180
Měsíc: 2549
Den: 119