Výstava koček na Plechárně 2019 - jak jsme dopadli?
Okolo páté ráno začalo v den výstavy chumelit a nepřestalo několik hodin. I přesto dorazili do Plechárny návštěvníci i zájemci o kočičky. Dorazila i výprava z depozita u Liberce, ač rychlostí padesáti kilometrů v hodině na dálnici. Depozitum u Tochovic depozitní tety Marcely napjatě sledovalo zprávy a nakonec situaci (sypač v nedohlednu a "Strakonická" téměř nesjízdná) vyhodnotilo jako příliš rizikovou (vzápětí vypadla v oblasti i elektřina). A protože Marcely depozit měla na výstavu přivézt Magda, vracejíc se od rodiny z Březnice, měli jsme na výstavě absenci kočiček ze dvou depozit, zboží do krámku i obsluhy v krámku.
"Rychlý p/osel" byl vyslán alespoň pro koš podložek, pelíšků a bižuterie a psích mašliček a posléze zahnán do role obsluhy. Za což se omlouvám všem, koho na výstavě oblažovaly svou pozorností moje děti, původně měly jít s tatínkem ven a užívat si alespoň polovinu času výstavy sáňkování na v Praze i u nás neobvyklé sněhové nadílce. Naštěstí měli pořadatelé pro děti připraveny "zvířátkovské" kvízy s milými a trpělivými tetami, tak už i my víme, co je oposum a ježík.
Do luxusního nového domova odjela kočička Julie a nový domov našla i Medunka z libereckého depozita. Sísa i Moura Trojnoha nastolily svou obvyklou výstavní politiku, první dvě hodiny se pokoušely přesvědčit kolemjdoucí, že v té kleci být nechtějí, vyžraly misky a pak se obě uložily ke spánku a prospaly celou výstavu. Mají už praxi, vracely se takhle už z mikulášské i tříkrálové výstavy a Moura už i dřív. Snad budou mít štěstí příště, 23.3. v Průhonu, kam srdečně zveme všechny návštěvníky a zájemce o kočky.
